Plný název analytu	Anti-Műllerian hormon (sérum)
Název metody pro nálezy	S_AMH (Anti-Müllerian hormon)
Synonymum názvu analytu	AMH
Analytický princip stanovení	Imunochemická analýza
Jednotky	mg/l (pmol/l x 0.14 = ng/ml, ng/ml x 7.14 = pmol/l)
Vyšetřovaný biologický materiál	Sérum
· odebírá se	Krev
· druh odběru	Srážlivá venózní krev
· odebírané množství (ml)	3
· manipulace s materiálem	Zabraňte hemolýze
Poznámka	Vyšetření není do 31.12.2023 hrazeno ze zdravotního pojištění !!!
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden)	1 H	2 H	4 H	1 D	2-3 D	1 T	2-3 T
Referenční hodnoty (RH) (M = muž, F = žena, R = rok, M = měsíc, D = den)
Viz tabulka: Studie bělošské populace se stanovením Elecsys AMH Plus na vzorcích zdravých dospělých (148 mužů, 887 žen neužívajících hormonální antikoncepci) a 149 žen s PCOS poskytl následující výsledky (studie Roche č. RD001727).

Stanovení AMH lze využít při různých klinických indikacích.

§ Měření sérových koncentrací AMH se klinicky používá zejména pro posouzení ovariální rezervy, která odráží množství antrálních a preantrálních folikulů, tzv. počet antrálních folikulů (AFC) a pro předpověď odpovědi na kontrolovanou stimulaci ovarií.

§ Dalším klinickým použitím AMH jsou diagnostika poruch pohlavního vývoje u dětí a monitorování reziduální nebo rekurentní nemoci při nádorech z buněk granulózy.

§ Podle některých názorů se AMH doporučuje jako náhradní biomarker za AFC v diagnostice syndromu polycystických ovarií (PCOS) a k predikci nástupu menopauzy.

§ Studie ukazují, že koncentrace AMH se zvyšují v nádorech granulózních buněk vaječníků a AMH tak může plnit funkci citlivého a specifického markeru v následných vyšetřeních pacientek s odstraněnými vaječníky. Včasná detekce AMH je velmi důležitá, protože nádory granulózních buněk jsou charakterizovány vysokou mírou opakování.

§ U dívek před pubertou výzkumné studie prokázaly, že stanovení AMH pomáhá odlišit gonadální a negonadální příčiny mírné virilizace. Nestanovitelné hladiny AMH jsou zjištěny u 46,XX předpubertálně virilizovaných děvčat, zatímco nadprůměrné hladiny ženského AMH jsou zjištěny u dětí s poruchami tvorby testosteronu, syndromem testikulární feminizace, dysgenetickými varlaty a ovotestes. Extrémně vysoké koncentrace AMH jsou zjištěny u dívek s nádory vaječníku virilizujících Sertoliho-Leydigových buněk.

§ Incidence kryptorchismu je 3–6 % u novorozených chlapců narozených v řádném termínu a klesá na 1–2 % ve třech měsících věku kvůli spontánnímu poklesu varlat. Studie ukazují, že koncentrace AMH mohou odlišit nepokleslá varlata, jež vykazují normální koncentraci AMH, od anorchie, jež vykazuje extrémně nízké nebo neměřitelné koncentrace.

§ Studie věnující se mezipohlavnímu srovnání u dětí ukazují, jež koncentrace AMH odrážejí funkci Sertoliho buněk a často se určují ve spojení s měřením testosteronu. Abnormální vývoj varlat je charakterizován nízkými koncentracemi AMH i testosteronu ve srovnání se zdravými muži. Hormon AMH byl rovněž zkoumán ve spojení s měřením FSH, LH a testosteronu v souvislosti s předčasnou a opožděnou pubertou u chlapců.

Antimülleriánský hormon je homodimerický glykoprotein patřící do skupiny transformujícího růstového faktoru β (TGF β). Všichni členové této superskupiny se účastní regulace růstu tkání a jejich diferenciace. Hormon prochází před sekrecí glykosylací a dimerizací a vznikne cca 140 kDa prekurzor dvou identických disulfidických 70 kDa podjednotek. Každý monomer obsahuje velký N‑terminální pro-region a mnohem menší zralou C‑terminální doménu. Na rozdíl od ostatních členů skupiny TGF β se u AMH předpokládá, že k dosažení plné bioaktivity vyžaduje N‑terminální doménu pro umocnění aktivity C‑terminální domény. Část AMH se poté během cytoplazmatického přenosu štěpí na specifickém místě mezi pro-regionem a zbylou částí za vzniku biologicky aktivních N‑terminálních a C‑terminálních homodimerů o hmotnosti 110 kDa, resp. 25 kDa, které zůstávají asociované v nekonvalentním komplexu. Receptor AMH typu II (AMH RII) má schopnost vázat pouze biologicky aktivní formu AMH.

U mužů se AMH vytváří v Sertoliho buňkách varlat. V průběhu embryonálního vývoje u mužů je sekrece AMH ze Sertoliho buněk varlat zodpovědná za regresi Müllerových vývodů a normální vývoj mužského pohlavního systému. Sekrece AMH Sertoliho buňkami začíná během embryogeneze a pokračuje v průběh celého života. AMH se až do puberty neustále vytváří ve varlatech a poté pomalu klesá k postpubertálním

hodnotám.

U žen hraje AMH významnou roli v ovariální folikulogenezi. Vývoj folikulů v ovariích zahrnuje dva rozdílné stupně: počáteční výběr, při kterém dochází k dospívání primordiálních folikulů, a cyklický výběr, který vede k růstu kohorty malých antrálních folikulů, mezi nimiž je následně vybrán dominantní folikul (určený k ovulaci). FSH (folikuly stimulující hormon) ovládá cyklický výběr. Tvorba AMH v granulózních buňkách začíná v primárních folikulech a je největší v granulózních buňkách preantrálních a malých antrálních folikulů do průměru cca 6 mm. Až se stane růst folikulů závislý na FSH, tvorba AMH klesá a stává se nedetekovatelnou. Toto schéma tvorby AMH podporuje inhibiční roli AMH ve 2 rozdílných stupních folikulogeneze. V první AMH inhibuje přechod folikulů z primordiální na maturační stupeň a tím významně reguluje počet folikulů zbývajících v primordiálním poolu. Ve druhé má AMH inhibiční účinek na folikulární citlivost na FSH a tak sehrává roli v procesu folikulárního výběru.

Hladiny AMH v séru jsou u žen při porodu téměř nedetekovatelné, nejvyšší hodnoty dosahují po pubertě, poté postupně s věkem klesají a při menopauze se stávají nedetekovatelnými. Hladiny AMH v séru jsou během menstruačního cyklu relativně stabilní, se značnými výkyvy pozorovanými u mladých žen. Hladiny AMH dále vykazují nižší intraa intercyklickou variaci než základ FSH. Hladiny AMH v séru výrazně klesají při užívání kombinované hormonální antikoncepce.