Plný název analytu	MYCOPLASMA GENITALIUM MYCOPLASMA HOMINIS UREAPLASMA UREALYTICUM UREAPLASMA PARVUM (moč, stěr)
Název metody pro nálezy	Mycoplasma genitalium (PCR) Mycoplasma hominis (PCR) Ureaplasma urealyticum (PCR) Ureaplasma parvum (PCR)
Synonymum názvu analytu	M. genitalium, M. hominis, U. urealyticum, U. parvum
Analytický princip stanovení	Detekce mycoplasmat je založena na principu amplifikace multikopiové sekvence genu kódujícího 16S RNA (M. genitalium) a housekeeping genu gap pro glyceraldehyd-3-fosfát dehydrogenázu (M. hominis) a měření nárůstu koncentrace amplifikačního produktu v průběhu PCR pomocí fluorescenčně značených sond. Detekce ureaplasmat je založena na principu amplifikace konzervativní sekvence genu pro podjednotku UreD a měření nárůstu koncentrace amplifikačního produktu v průběhu PCR pomocí fluorescenčně značených sond.
Jednotky	Kvalitativní průkaz (přítomna x nepřítomna)
Vyšetřovaný biologický materiál	Buněčný stěr Moč
· odebírá se	Ženy – buněčný stěr z cervikálního kanálu do speciální odběrové soupravy nebo první ranní moč Muži – buněčný stěr z uretry nebo první ranní moč
· druh odběru a odebírané množství	Stěry a výtěry. Pro průkaz při infekcích urogenitálního traktu je třeba provést výtěry tak, aby bylo odebráno co nejvíce buněčného materiálu (epitelií). Při infekci ženského urogenitálního traktu je často vhodné k vyšetření odeslat výtěr cervixu spolu s výtěrem uretry. Odběr uretrálních vzorků se provádí šroubovitým vsunutím tamponu do hloubky 3-4 cm; pacient by neměl před odběrem 2 h močit. Moč. Pro vyšetření z moče se odebírá 10 ml první porce moče do sterilní nádobky bez transportního média.
· manipulace s materiálem	Vzorky doručit co nejdříve do laboratoře. Do té doby lze je skladovat v lednici při 2-8^0C maximálně 3 dny, pak při -20^0C
· poznámka	Speciální odběrovou soupravu s  transportním médiem dodá na vyžádání laboratoř.
Hodnocení testu	DNA patogenu přítomna x nepřítomna. Test prokazuje viabilní i neviabilní baktérie, proto pozitivní nález nemusí vždy znamenat přítomnost viabilního patogenu a floridní infekce, protože prokázaná DNA může pocházet z již rozpadlých mikrobiálních agens vlivem předchozí ATB terapie nebo z období perzistující chronické infekce.
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden)	1 H	2 H	4 H	1 D	2-3 D	1 T	2-3 T

Diagnostika urogenitálních mykoplazmat

§ Bakterie mykoplazmata jsou nejmenší volně žijící organismy. Nemají buněčnou stěnu, a tudíž jsou přirozeně odolné vůči působení beta-laktámových antibiotik. Mají extrémně malý genom. Jsou náročné na podmínky transportu vzorků, kultivační vyšetření se v rutinní praxi neprovádí.

§ Z osmi druhů mykoplazmat vyskytujících se v urogenitálu člověka jsou patogenní tyto: Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium, Ureaplasma parvum (dříve U. urealyticum biovar) a Ureaplasma urealyticum (dříve U. urealyticum biovar).

§ Mykoplazmata žijí na sliznici urogenitálu a respiračního traktu a jsou přenášeny přímým kontaktem pohlavním stykem a vertikálně z matky na plod či porodem.

Klinický význam

Urogenitální infekce:

§ Nechlamydiová, negonokoková uretritida (NCNGU) mužů – Ureaplasma spp. (hl. U.urealyticum), M.genitalium.

§ Konjunktivitida sdružená s uretritidou – M. genitalium

§ Uretrální syndrom žen – M. hominis

§ Nechlamydiová, negonokoková akutní epididymoorchtitida – M. genitalium

§ Močové kameny infekčního typu – Ureaplasma spp.

§ Akutní pyelonefritida – M. hominis.

§ Bakteriální vaginóza (BV) – Ureaplasma spp. a M. hominis součástí mikroflóry BV, nezpůsobují vaginitídu.

§ Komplikace bakteriální vaginózy (PID) – M. hominis.

§ Neplodnost – M. hominis, M. genitalium.

§ Cervicitida, endometritida – M. genitalium.

§ Komplikace BV během gravidity (potrat, předčasný porod, nízká porodní hmotnost) – Ureaplasma spp.

§ Postpartální horečka, bakteriémie – M. hominis, Ureaplasma spp.

§ Postpartální endometritida – Ureaplasma spp.

Neonatální infekce:

§ Vertikální přenos z kolonizované matky na dítě – Ureaplasma spp., M. hominis, M. genitalium.

§ Komplikace u oslabených novorozenců (kongenitální pneumonie, bakteriémie, chronické záněty cest dýchacích, subklinické meningitidy, neurologická poškození) – Ureaplasma spp. M. hominis.

Systémové infekce, imunosuprese:

§ Bakteriémie M. hominis po transplantaci ledvin, úrazech, urogenitálních výkonech.

§ M. hominis izolována z mozkových abscesů, osteomyelitidy a infekcí ran.

Epidemiologie

§ Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis jsou častými původci infekcí urogenitálního traktu mužů i žen.

§ U člověka se vyskytuje několik druhů mykoplazmat na sliznicích dýchacího a urogenitálního traktu. Pro respirační trakt je primárně patogenní Mycoplasma pneumonie. Na sliznicích urogenitálního traktu se vyskytují M. hominis, M. fermentans, M. genitalium z ureaplazmat Ureaplasma urealyticum a Ureaplasma parvum.

§ Invazivita i patogenita urogenitálních kmenů je velmi nízká. Mycoplasma hominis i Ureaplasma urealyticum se vyskytují běžně i u zdravých osob (15—50 %). Je obtížné odlišit nosičství od infekce. V rozvoji onemocnění u člověka hraje významnou roli řada podpůrných faktorů, jako jsou snížení imunity, přidružené choroby jako např. diabetes, současně probíhající jiné infekce urogenitálního traktu a u žen i hormonální nerovnováha.

§ Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum bývají často izolovány z urogenitálního traktu i u klinicky zcela zdravých lidí. Z klinického materiálu pocházejícího od mužů bývají mykoplazmata izolovány v 0–13 %, ureaplazmata pak ve 3–56 % případů. V laboratorní diagnostice je obtížné odlišit nosičství od infekce. Záleží na klinickém stavu pacienta, který musí posoudit ošetřující lékař. V rozvoji onemocnění u člověka hraje významnou roli řada vedlejších faktorů jako je věk, pohlavní aktivita, počet sexuálních partnerů, stav imunity, přidružené choroby, hormonální nerovnováha.

§ M. hominis a U. urealyticum bývají nejčastěji diagnostikovány v případech negonokokové uretritidy u mužů a u žen s diagnózou bakteriální vaginóza.

§ Vzhledem k běžné kolonizaci urogenitálního traktu žen urogenitálními mykoplazmaty a ureaplazmaty se mohou tyto mikroorganizmy uplatňovat při vzniku časných i pozdních endometritid, zánětů v malé pánvi, zvláště u pacientek, které předčasně porodily a poraněné porodní cesty jsou tak vstupní bránou infekce.

Postup odběru vzorků (CAVE pro správný výsledek testu je správné odebrání vzorku klíčové !!!)

1. Stěr z endocervixu

§ Prvním tamponem se odstraní hlen z povrchu děložního čípku – tampon se po použití vyhodí.

§ Druhý tampon se zavede do endocervixu a otáčí se s ním asi 10-30 sekund.

§ Tampon se vyjme, aniž by došlo k jeho kontaktu s povrchem pochvy.

§ Okamžitě se vloží zpět do zkumavky s transportním médiem, po odlomení přečnívající části se uzavře uzávěr a optimálně týž den transportuje do laboratoře.

§ Pokud není vzorek testován v den odběru, lze jej uchovávat v lednici po dobu 3 dnů.

2. Vyšetření moče

§ Pacient by neměl močit alespoň 1 hodinu před odběrem.

§ Do sterilní nádobky se odebere 10 ml z prvního proudu moče.

§ Pokud není vzorek moči vyšetřen do 6 hodin, lze jej uchovávat v lednici po dobu 3 dnů.

Inkubační doba - 1-3 týdny

Literatura

1. www.szu.cz

2. Firemní literatura fy. GeneProof (www.geneproof.cz)