Plný název analytu	Protilátky proti Tetanus toxoid IgG (postvakcinační) (sérum)
Názvy metod pro nálezy	S-Anti-Tetanus toxoid IgG (postvakcinační)
Vyšetřované parametry	Protilátky třídy IgG proti toxoidu tetanu v séru
Analytický princip stanovení	ELISA - detekce a kvantifikace lidských protilátek IgG proti tetanovému toxoidu
Jednotky	IU/ml
Vyšetřovaný biologický materiál	Sérum
§ odebírá se	Krev
§ druh odběru	Srážlivá venózní krev
§ odebírané množství	2 ml
§ manipulace s materiálem	Vzorky séra se mohou uchovávat při +2 °C až +8 °C maximálně 1 týden. Při delším skladování zamrazit na -20 °C. Vzorky by se neměly opakovaně zmrazovat a rozmrazovat.
Interpretace nálezu	< 0,1 IU/ml Neodstatečná imunita – doporučeno přeočkování 0,1–0,5 IU/ml Dle imunitního stavu poskytne přeočkování dlouhodobou imunitu > 0,5–1,1 IU/ml Dostatečná imunita: přeočkování za 2-5 let > 1,1–5,0 IU/ml Dostatečná imunita: přeočkování za 5-10 let > 5,0 IU/ml Dostatečná imunita: přeočkování asi za 10 let
Poznámka	Pro vyšetření jsou nevhodná chylózní či hemolytická séra.
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden)	1 H	2 H	4 H	1 D	2-3 D	1 T	2-3 T

Tetanus

§ Tetanus je závažné onemocnění známé více než dva tisíce let. Jeho původce – anaerobní bakterie Clostridium tetani – byla poprvé izolována koncem 19. století. Nedlouho poté byl objeven její toxin jako hlavní faktor patogenity a následně bylo imunizací zvířat malými dávkami tohoto toxinu připraveno antitoxické sérum.

§ Chemickým a tepelným upravením toxinu byl získán tetanický toxoid – látka bez toxických vlastností, které však zůstává schopnost indukovat imunitní odpověď. Tento toxoid je dodnes využíván pro vakcinaci osob všech věkových kategorií.

Epidemiologie onemocnění

§ Díky již téměř šedesát let trvající pravidelné vakcinaci je v České republice epidemiologická situace příznivá, v posledních deseti letech u nás nebyl žádný případ tetanu hlášen. V evropském regionu bylo v letech 2007–2011 diagnostikováno celkem 148 onemocnění, nejvíce z Itálie, Rumunska, Polska a Španělska.

§ V současné době je toto onemocnění problémem spíše rozvojových zemí s nízkou proočkovaností, nižším hygienickým standardem a horší dostupností základní lékařské péče.

Patogeneze a klinický obraz onemocnění

§ K nákaze člověka dochází nejčastěji kontaminací poraněné tkáně sporami C. tetani. Bakterie se vyskytují v zažívacím traktu některých zvířat (kůň, hovězí dobytek a další) a jejich spory přežívají v kontaminované půdě i několik let. Za příznivých podmínek (anaerobní prostředí zhmožděné a ischemické tkáně) se spory mění na vegetativní formy.

§ Bakterie sama o sobě má minimální invazivitu a příznaky onemocnění vyvolává velmi účinný toxin. Má tři složky, nejdůležitější je neurotoxin (tetanospasmin). Navazuje se na specifické gangliosidy na povrchu nervových buněk a podél nervových vláken postupuje do CNS. V nervových synapsích blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, což vede k výrazným svalovým spazmům.

§ Nejčastější příčinou úmrtí je postižení dýchacích svalů.

§ Inkubační doba onemocnění je 3–21 dnů, při krátké inkubační době má onemocnění horší prognózu.

§ Klinicky u generalizované formy je prvním projevem trizmus žvýkacích svalů, dále svalů krku a břišní stěny. U rozvinuté formy nemoci dochází ke generalizovaným křečím a typickému opistotonu, frakturám obratlů nebo svalovým rupturám.

§ U novorozenců bývá vstupní branou infekce nezhojený nebo nesterilně ošetřený pupeční pahýl. Letalita dosahuje u této formy až 90 %.

Možnosti terapie

§ V úvodu léčby je nutné vyčištění infikované rány, aby došlo k eradikaci bakterií produkujících toxin. Za antibiotikum volby je v současné době považován metronidazol, dříve doporučovaný penicilin by mohl zvyšovat riziko křečí.

§ Zásadním úkolem je však neutralizace toxinu. Využívá se hyperimunní imunoglobulin v jednorázové dávce 3 000 až 6 000 IU. Těžké případy tetanu vyžadují intenzivní péči, většinou s nutností umělé plicní ventilace a nitrožilní aplikace antikonvulzních léků.

§ Letalita i tak zůstává více než 60%.

§ Prodělané onemocnění nezanechává imunitu.

Prevence a profylaxe tetanu

Aktivní imunizace dětí

§ V České republice bylo očkování proti tetanu zavedeno v roce 1953, povinné plošné očkování dětí pak o 5 let později. V letech 1958–2000 bylo očkování prováděno vakcínou Alditepera (záškrt, tetanus, černý kašel).

§ Od roku 2001 je tetanický anatoxin obsažen v šestivalentní vakcíně (záškrt, tetanus, černý kašel, poliomyelitida, infekce H. influenzae, hepatitida B). Očkování je prováděno podle vyhlášky č. 537/2006 Sb.

Aktivní imunizace dospělých

§ Poslední booster dávka v dětském věku je aplikována v 10–11 letech u dětí narozených v roce 1999 a později nebo ve 14 letech u dětí narozených před rokem 1999. Pro dospělé mladší 60 let jsou nyní doporučené intervaly podání booster dávky každých 15 let, po šedesátém roce věku pak 10 let.

§ Dne 2. 5. 2013 vydala Národní imunizační komise (NIKO) doporučení k očkování proti tetanu v dospělosti, které bude podkladem pro připravovanou novelu Vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem. Vzhledem k dlouhé séroprotekci po aplikaci boosterových dávek v dospělosti a příznivé epidemiologické situaci bude doporučeno prodloužení intervalu pro podání booster dávky dospělým mladším 60 let až na 15–20 let, u osob nad 60 let pak na 10–15 let.

§ Doporučené optimální věkové hranice pro přeočkování tetanu u dospělých budou 30, 50, 65, 75 a 85 let.

§ Jsou-li pochybnosti, zda podat pouze booster dávku nebo kompletní očkování, je možno vyšetřit hladinu protilátek proti tetanu, nejdříve však 4 týdny po podání poslední dávky.

Imunoprofylaxe při poranění a úrazu a před některými chirurgickými výkony (operace tlustého střeva, rekta)

§ Očkování nebo přeočkování proti tetanu v těchto situacích je stanoveno vyhláškou č. 537/2006. Každá rána musí být důkladně dezinfikována, případně chirurgicky ošetřena.

§ U řádně očkovaných osob do 15 let věku není doporučena žádná profylaxe, stejně tak u všech osob do 5 let od posledního podání vakcíny.

§ U osob očkovaných před více než 5 lety se podává 0,5ml anatoxinu intramuskulárně.

§ Je-li očkování neúplné nebo od poslední dávky uběhlo více než 10 let, doporučuje se zároveň s podáním vakcíny také aplikace tetanického imunoglobulinu (pasivní imunizace). Tento imunoglobulin (Tetabulin, Tega) se podává intramuskulárně hluboko do svalu, dětem i dospělým ve stejné dávce 250 IU. Touto dávkou je v průběhu 2–3 dnů dosažen ochranný titr protilátek, který přetrvává cca 4 týdny.

§ V případě výrazně znečištěné rány, závažné ztráty krve, u poranění staršího než 1 den a u dospělých nad 90 kg tělesné hmotnosti je doporučeno dávku zdvojnásobit.

Závěr

Očkování proti tetanu je spolehlivou ochranou proti tomuto onemocnění. Zejména u mladší populace je proočkovanost vysoká. Riziko onemocnění zůstává v současné době vyšší především u seniorů, kde snadněji dojde k opomenutí podání booster dávky ve správném termínu. Zejména u této skupiny je důležitá péče praktických lékařů, kteří by měli aktivně zvát své pacienty na očkování.

Literatura

1. Firemní materiály

2. http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2014/04/03.pdf

3. https://www.ockovacicentrum.cz/cz/tetanus