Plný název analytu	průkaz protilátek proti PARAinfluenza viru (sérum)
Název metody pro nálezy	Anti - Parainfluenza IgA Anti - Parainfluenza IgG
Synonymum názvu analytu	Parainfluenza virus
Analytický princip stanovení	Průkaz protilátek proti viru parainfluenzy typ 1-4 metodou ELISA
Jednotky	IP (index pozitivity)
Vyšetřovaný biologický materiál	Sérum
· odebírá se	Srážlivá venózní krev
· druh odběru	3 ml
· manipulace s materiálem	Sérum může být uchováváno při teplotě 2-8°C do 48 hodin před vyšetřením, delší uchovávání vyžaduje zmrazení na -20°C
Hodnocení nálezu	Semikvantitativní test - IP < 0,8 negativní, 0,8-1,1 hraniční, ≥1,1 pozitivní (1,1-2,3 nízká hladina protilátek, >2,3-3,3 mírně zvýšená hladina protilátek, >3,3 vysoká hladina protilátek)
Poznámka	Pro objektivní posouzení sérologického nálezu a potvrzení, či vyloučení přítomnosti akutní infekce je vhodné doplnit odběr párového vzorku za cca 2-4 týdny
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden)	1 H	2 H	4 H	1 D	2-3 D	1 T	2-3 T

Indikace testu

Suspektní respirační infekt virového původu s cílem potvrdit event. vyloučit parainfluenzu.

Parainfluenza

Původce nemoci - viry parainfluenzy jsou RNA – paramyxoviry. Rozlišují se na 4 serotypy (označované 1-4).

Epidemiologie

§ K první nákaze dochází většinou v 1. roce života a přenos se děje kapénkovou infekcí. Inkubační doba je 2-4 dny. Reinfekce jsou časté, ovšem většinou s mírnými příznaky.

§ Přenesená imunita od matky chrání většinou kojence do 6 měsíců života před viry parainfluenza typu 1 a 2.

§ Jsou příčinou 10-15% dětských respiračních infektů, v 80% se jedná o infekce horních cest dýchacích.

Klinické příznaky

§ Kojenci a malé děti - v tomto období infekce probíhá infekce viry parainfluenzy nejčastěji pod obrazem akutní laryngotracheobronchitidy („pseudokrup“). Mezi typické klinické symptomy patří horečka, štěkavý kašel, tachydyspnoe a inspirační stridor.

§ Větší děti - u nich se onemocnění projevuje nespecifickými symptomy jako rinitidou, faryngitidou, laryngotracheititidou, bronchitidou, bronchiolitidou a pneumonií.

§ Komplikace:

o bakteriální superinfekce: mezotitida, tracheitida, pneumonie, na možnost superinfekce by se mělo myslet při novém vzestupu teploty,

o stejně jako infekce RSviry může onemocnění virem parainfluenzy vést k přetrvávající bronchiální hyperaktivitě s recidivující obstrukcí dýchacích cest,

o u pacientů s imunodeficitem může onemocnění mít velmi těžký až letální průběh.

Diagnostika

§ Sérologické testy zahrnují průkaz specifických protilátek. Pro posouzení sérokonverze je vhodné doplnit i vyšetření párového vzorku s odstupem cca 2 týdnů.

§ Průkaz antigenu viru parainfluenzy v sekretu z dýchacích cest v akutní fázi onemocnění.

Diferenciální diagnóza

Ostatní etiologická agens: adenoviry, RS virus, rhinoviry, Legionella pneumophila, Streptococcus pneumonie, Moraxella catarrhalis, Haemophillus influenzae, Aspergillus niger.

Terapie - symptomatická a podpůrná. Při bakteriální superinfekci doplněná podáním antibiotik.

Literatura

1. Pediatrie (Ania Carolina Muntau)

2. Firemní materiál Euroimmun