Plný název analytu	:	1. Mycoplasma hominis 2. Ureaplasma urealyticum
Název metody pro nálezy	:	1. M.hominis 2. U.urealyticum
Synonymum názvu analytu	:	M. hominis, U. ureaplasma,
Analytický princip stanovení	:	Identifikace je založena na specifických metabolických vlastnostech jednotlivých mikroorganismů setem MYCOPLASMA DUO (fa. BIO-RAD) § Hydrolýzu argininu způsobuje M. hominis § Hydrolýzu urey způsobuje U. urealyticum
Jednotky	:	Semikvantitativně kvalitativní stanovení
Odběrová souprava	:	§ Tampon na stěr (např. Cytobrush nebo Bactopic) – laboratoř nedodává § Lahvička s transportním mediem (2 ml) - dodá na požádání laboratoř. § Soupravu uchovávejte při teplotě 2-8 °C. § Pro vyšetření nepoužívejte po datu exspirace.
Vyšetřovaný biologický materiál	:	1. Genitální vzorky - stěr z uretry, endocervixu a vaginy - je nutné odebrat buňky stěrem mukozy !!! 2. U dětí - nasofaryngeální a oční stěry 3. Moč (8-10 ml)
Manipulace s materiálem	:	§ Tampon se stěrem nutno ihned vytřepat do 2 ml transportního media, doporučujeme při vytahování otřít o vnitřní stěnu lahvičky. § Po odběru (stěr, moč) je vhodné materiál dodat co nejrychleji do laboratoře, jinak je možné jej uchovávat 48 hodin při pokojové teplotě nebo 72 hodin v lednici při 2-8 °C.
Dostupnost vyšetření	:	Rutinní do 24-48 hodin
Hodnocení testu		§ Průkaz urogenitálních mycoplasmat Negativní § M. hominis Přítomno ve vysokém titru § M. hominis Přítomno v nízkém titru § U. ureaplasma Přítomno ve vysokém titru § U. ureaplasma Přítomno v nízkém titru
Poznámka	:	§ Doporučujeme vyšetřovat společně s Chlamydia trachomatis § Falešně negativní nález může být způsoben tím, že ve vzorku nebyly přítomny buňky (stěr, moč), na které mykoplasmata adherují !!!
Kód v Sazebníku výkonů	:	82117 (481 bodů) za oba patogeny

Indikace testu - podezření na mykoplasmatickou infekci.

Charakteristika mykoplasmat

§ Jedná se o komenzální organismy, které kolonizují sliznici urogenitálního traktu.

§ Mykoplasmata jsou zvlášť malé bakterie, chybí jim vlastní buněčná stěna, adherují ke stěně epiteliálních buněk sliznice urogenitálního traktu. Netvoří peptidoglykan, proto jsou rezistentní na betalaktamová antibiotika.

§ Podle šíření nákazy se tyto bakterie řadí mezi STD. Mycoplasma hominis se nachází u 15 % sexuálně aktivních mužů a žen. Ureaplasma urealyticum až u 40-80 % sexuálně aktivních.

Klinický obraz genitální mykoplasmatické infekce

§ Oba patogeny se mohou vyskytovat v močové trubici, aniž by působily nějaké obtíže, avšak mohou být původcem uretritidy či doprovázet nekapavčité uretritidy.

§ Mykoplazmatické genitální infekce doprovázejí často infekce chlamydiové.

§ Mykoplazmata žijí volně v trubici a drží se buněk epitelu, kde do 3 týdnů vytvoří souvislý povlak. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z buněk epitelu živiny a vrací do nich jedovaté látky svého metabolismu.

§ M. hominis kolonizuje urogenitální systém pacientek s vaginitidou, cervicitidou, salpingitidou, pyelonefritidou, endometritidou, u abscesů Bartholinské žlázy. U mužů bývá prokázána při prostatitidě.

§ U. urealyticum bývá přítomna při uretritidě, Reiterova syndromu, u chronické prostatitidy a sterility. Ureaplasmové infekce mají souvislost s chorioamnionitidou, habituelními potraty, předčasným porodem, nízkou porodní váhou novrozenců, perinatální nemocností a mortalitou.

Přenos infekce

Nejčastější přenos je heterosexuální genitální styk, ale v současnosti probíhají výzkumy přenosu orálně genitální cestou u homosexuálů, který je pravděpodobně též možný.

Terapie

Genitální mykoplazmata jsou citlivá především k antibiotikům tetracyklinové, méně makrolidové řady. V graviditě lze použít cefalosporiny I.generace.

Literatura

Havlík J. a kol.: Infekční nemoci, Galén, Praha, 2002