Plný název analytu |
Průkaz protilátek proti viru lidské
imunodeficience (typ HIV 1+2) a antigenu p24 HIV-1 |
||||||
Název metody pro
nálezy |
Anti-HIV 1+2 |
||||||
Synonymum názvu
analytu |
HIV = Human immunodeficiency virus |
||||||
Analytický princip
stanovení |
Kvalitativní průkaz antigenu p24 HIV-1 a
protilátek proti HIV-1 a HIV-2 (elektrochemiluminiscenční imunoanalýza
ELECSYS Roche – HIV combi) |
||||||
Jednotky |
Průkaz |
||||||
Vyšetřovaný biologický
materiál |
Sérum |
||||||
· odebírá se |
Krev |
||||||
· druh odběru |
Srážlivá venózní krev |
||||||
· odebírané množství (ml) |
5-7 |
||||||
· manipulace s materiálem |
Sérum
lze uchovávat 3 dny při pokojové teplotě, 10 dnů v lednici při 2-80C, 3
měsíce při -200C. |
||||||
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden) |
1 H |
2 H |
4 H |
1 D |
2-3 D |
1 T |
2-3 T |
Poznámka |
Vyšetření pro samoplátce je prováděno ve spolupráci s MUDr. Annou Kubátovou, která zajišťuje
odběr krve i následnou interpretaci nálezu. Polikllinika
Klatovy - Pod
Nemocnicí 789/2, 339 01 Klatovy Telefon: 725 552 889, email: ockovani.ak@gmail.com |
V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové
onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou
anglického pojmenování Acquired
Immunodeficiency Syndrome. Jedná se o syndrom získaného imunodeficitu. V
roce 1983 objevili nezávisle na sobě
vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění
AIDS.
Indikační oblast - susp. infekce virem HIV
Virus HIV
1.
HIV (Human Immunodeficiency Virus), virus lidského imunodeficitu, se řadí do
čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus.
2.
Virová
partikule o průměru 110 mm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými
výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core).
Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny
(RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur
obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu,
umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce.
3.
Pro HIV
stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat
svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou
celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které
by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat.
4.
HIV
napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí
receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou
slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.
5.
HIV
se vyskytuje ve dvou typech
značených jako HIV-1 a HIV-2, které
se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým
výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými
charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje
převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží
Afriky.
6.
HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický,
snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato
vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných
vakcín.
Nejdůležitější principy
laboratorní diagnostiky a používané metody
Průkaz
specifických HIV protilátek
je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS.
|
Interpretace pozitivity testu - pozitivní
výsledek testu neznamená rozvinuté onemocnění AIDS, ale přítomnost HIV viru
v těle - HIV pozitivitu. Diagnózu AIDS může stanovit lékař na základě
klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.
Interpretace negativity testu - negativní výsledek znamená buď, že pacient se nenakazil
virem HIV v době více než dvou až tří měsíců před provedením odběru krve na
vyšetření, a nebo se nachází ve fázi, kdy je již virus přítomen
v organismu a nedošlo ještě k protilátkové odpovědi imunitního
systému.
Klinický obraz infekce HIV
1.
Infekce
HIV se projevuje pestrým klinickým
obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS
obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému
zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.
2.
Krátce
po expozici - za 3-8 týdnů -
přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV
infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění,
často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a
jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie-sérózní meningitida či
polyradikuloneuritida.
V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou.
Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.
3.
Po této
fázi pacient vstupuje do různě dlouhého
období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k
reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující
generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý
prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází
k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním
příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází
pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod
hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A asymptomatické HIVinfekce do
kategorie B symptomatické fáze HIV
infekce.
4.
Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující
orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster,
recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a
často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.
5.
V
průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI),
jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C - tedy stadia
AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých
oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV
encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je
obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.
Indikativní onemocnění pro
klasifikaci HIV infekce jako rozvinutého onemocnění AIDS (kritéria SZO)
pneumocystová
pneumonie |
toxoplazmová
encefalitida |
ezofageální,
tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza |
CMV retinitida |
chronický anální
herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida |
recidivující
pneumonie v průběhu 1 roku |
generalizovaná CMV
infekce (kromě jater a sleziny) |
chronická
intestinální isosporóza |
recidivující
salmonelová bakteriémie |
chronická
intestinální kryptosporidióza |
progresivní
multifokální leukoencefalopatie |
tuberkulóza |
extrapulmonální
kryptokoková infekce |
Kaposiho sarkom |
diseminovaná
kokcidioidomykóza |
invazivní karcinom
děložního hrdla |
diseminovaná nebo
extrapulmonální atypická mykobakterióza |
wasting syndrom |
maligní lymfomy
(Burkittův, imunoblastický a primární cerebrální lymfom) |
HIV encefalopatie |
diseminovaná nebo
extrapulmonální histoplazmóza |
|
!!!
Možný přenos HIV -
virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho
běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 600 C,
běžné dezinfekční prostředky, zejména chlorové preparáty, i mýdlo. Virus HIV
se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu a v poševním
sekretu. Při zaschnutí záhy hyne. K získání nákazy musí do organismu
vnímavého člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. K tomu může v běžném
životě dojít pouze několika způsoby:
Jak se virus HIV
nemůže přenést - při běžném
společenském styku, společným užíváním nádobí, WC, polibkem, objímáním, v
sauně, bazénu, hmyzem.
Období nakažlivosti - infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě
po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy
ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do
konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného
viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází.
Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze
a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.
Základy terapie
Základem léčby je
vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie.
Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního
systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu -
není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika
svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují
jeho množení v organismu. Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které
působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout
zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem
zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během
těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence.
Literatura
§
Zima T. Laboratorní
diagnostika. Praha: Galén, 2002
§
Tietz N.W. Clinical
Guide to Laboratory Tests. Philadelphia: Saunders. 1995
§
Wallach J. Interpretation
of Diagnostic Tests. Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins, 2000
§
Firemní literatura