Plný název analytu	Průkaz protilátek proti viru lidské imunodeficience (typ HIV 1+2) a antigenu p24 HIV-1
Název metody pro nálezy	Anti-HIV 1+2
Synonymum názvu analytu	HIV = Human immunodeficiency virus
Analytický princip stanovení	Kvalitativní průkaz antigenu p24 HIV-1 a protilátek proti HIV-1 a HIV-2 (elektrochemiluminiscenční imunoanalýza ELECSYS Roche – HIV combi)
Jednotky	Průkaz
Vyšetřovaný biologický materiál	Sérum
· odebírá se	Krev
· druh odběru	Srážlivá venózní krev
· odebírané množství (ml)	5-7
· manipulace s materiálem	Sérum lze uchovávat 3 dny při pokojové teplotě, 10 dnů v lednici při 2-80C, 3 měsíce při -200C.
Dostupnost vyšetření po doručení vzorku do laboratoře (H=hodina, D=den, T=týden)	1 H	2 H	4 H	1 D	2-3 D	1 T	2-3 T
Poznámka	Vyšetření pro samoplátce je prováděno ve spolupráci s MUDr. Annou Kubátovou, která zajišťuje odběr krve i následnou interpretaci nálezu. Polikllinika Klatovy - Pod Nemocnicí 789/2, 339 01 Klatovy Telefon: 725 552 889, email: ockovani.ak@gmail.com

V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immunodeficiency Syndrome. Jedná se o syndrom získaného imunodeficitu. V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS.

Indikační oblast - susp. infekce virem HIV

Virus HIV

1. HIV (Human Immunodeficiency Virus), virus lidského imunodeficitu, se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus.

2. Virová partikule o průměru 110 mm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce.

3. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat.

4. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.

5. HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.

6. HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

Nejdůležitější principy laboratorní diagnostiky a používané metody

Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS.

!

Vyžaduje odběr 5-7 ml venózní krve. Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů.
Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat v systému konfirmačních testů, které provádí specializované pracoviště.
Při interpretaci negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor tak, aby se vyloučil falešně negativní nález, způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy vyšetřovaný ještě nestačil po své HIV infekci vytvořit detekovatelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena v průměru na 3 měsíce.
Po této době 3 měsíců je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat pro zabezpečení validity negativního nálezu.

Interpretace pozitivity testu - pozitivní výsledek testu neznamená rozvinuté onemocnění AIDS, ale přítomnost HIV viru v těle - HIV pozitivitu. Diagnózu AIDS může stanovit lékař na základě klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.

Interpretace negativity testu - negativní výsledek znamená buď, že pacient se nenakazil virem HIV v době více než dvou až tří měsíců před provedením odběru krve na vyšetření, a nebo se nachází ve fázi, kdy je již virus přítomen v organismu a nedošlo ještě k protilátkové odpovědi imunitního systému.

Klinický obraz infekce HIV

1. Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

2. Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie-sérózní meningitida či polyradikuloneuritida.
V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

3. Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm³, kdy pacient přechází z klinické kategorie A asymptomatické HIVinfekce do kategorie B symptomatické fáze HIV infekce.

4. Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

5. V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C - tedy stadia AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.

Indikativní onemocnění pro klasifikaci HIV infekce jako rozvinutého onemocnění AIDS (kritéria SZO)

pneumocystová pneumonie	toxoplazmová encefalitida
ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza	CMV retinitida
chronický anální herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida	recidivující pneumonie v průběhu 1 roku
generalizovaná CMV infekce (kromě jater a sleziny)	chronická intestinální isosporóza
recidivující salmonelová bakteriémie	chronická intestinální kryptosporidióza
progresivní multifokální leukoencefalopatie	tuberkulóza
extrapulmonální kryptokoková infekce	Kaposiho sarkom
diseminovaná kokcidioidomykóza	invazivní karcinom děložního hrdla
diseminovaná nebo extrapulmonální atypická mykobakterióza	wasting syndrom
maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický a primární cerebrální lymfom)	HIV encefalopatie
diseminovaná nebo extrapulmonální histoplazmóza

!!!

Možný přenos HIV - virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60⁰ C, běžné dezinfekční prostředky, zejména chlorové preparáty, i mýdlo. Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu a v poševním sekretu. Při zaschnutí záhy hyne. K získání nákazy musí do organismu vnímavého člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. K tomu může v běžném životě dojít pouze několika způsoby:

Nechráněným pohlavním stykem
Krevní cestou - podáním infikované krve nebo krevních přípravků, injekční užívání drog
Přenos z matky na dítě

Jak se virus HIV nemůže přenést - při běžném společenském styku, společným užíváním nádobí, WC, polibkem, objímáním, v sauně, bazénu, hmyzem.

Období nakažlivosti - infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.

Základy terapie

Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu. Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence.

Literatura

§ Zima T. Laboratorní diagnostika. Praha: Galén, 2002

§ Tietz N.W. Clinical Guide to Laboratory Tests. Philadelphia: Saunders. 1995

§ Wallach J. Interpretation of Diagnostic Tests. Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins, 2000

§ Firemní literatura